Rodinný výlet

     Sobota, venku svítí sluníčko a rodina Čecháčků přemýšlí co dnes podnikne. Pan Čecháček včera u dveří zakopl o balík prospektů nově otevřeného supermarketu, ve kterém jsou "uvítací ceny", tzn. všechno za pakatel, než se z vážených návštěvníků stanou chodící kasičky, které rády přehlédnou nějaké to zdražení o pár haléřů. Hlavně, že nakoupí ve svém oblíbeném marketu, na který jsou zvyklé. Plán rodiny Čecháčků je tedy jasný - pojedou nakupovat. Děti jsou nadšeny. Čeká je přece nepřeberné množství hraček, nekonečný prostor, pestrobarevná světla a příjemná hudba. Pan Čecháček vymění staré tričko s pivními skvrnami za triko méně zpocené a paní Čecháčková se pro tuto příležitost výjimečně nalíčí. Mohli by přece potkat rodinu inženýra Nováka, který se kasal, že v novém marketu koupí televizor a jídelní servis pro svou maminku. Novákovi, navzdory tomu, že jsou to milí lidé, s Čecháčkovými příliš dobře nevycházejí. Pan Čecháček nemůže Lojzovi Nováků zapomenout, že dostudoval vysokou školu a dnes se podle jeho slov "topí v penězích", protože jeho táta byl velký stranický zvíře. Když se všichni přichystají, pan Čecháček vyveze z garáže postarší škodovku neurčité trojcifry, rodina nasedne, aby cesta za rodinným dobrodružstvím mohla začít.

     "Boženko, mrkni se do prospektu, jestli by se nám něco hodilo," pronesl pan Čecháček ke své ženě. Ta se chopila vyzývající nabídky a četla. "Máslo za patnáct, mléko za dvanáct a ten sýr za třicet také nevypadá špatně. A pro tebe, Pepo, tu mají basu piv jen za pajsku," paní Čecháčková se zaujetím dovršila svůj výčet věcí, které jí na barevné dvoustraně nejvíce oslovily. Mezitím rodinka dorazila na avizované místo. Budova byla skutečně krásná. Všude plno světelných efektů, vítající figurka vajíčka a vše zaštiťující obrovský nápis "Obchodní dům U tří slepic Vás vítá".

     Čecháčkovi slavnostně překročili bránu marketingového království, v němž se na ně vyvalily regály plné elektrospotřebičů, potravin a hraček, za kterými se rozeběhly zejména děti. Rodina se usnesla, že pro děcka vybere hračky, pustí je do dětského koutku a pak půjde nakupovat potřebné věci. Pan Čecháček prošel elektrotechniku od televizorů po domácí kina. Paní Čecháčková si prošla textilní výrobky všech modních stylů, střihů, barev. O něčem takovém se nám za mladých let ani nesnilo, pomyslela si a vyjmula z regálu ramínko s červenou halenkou. "Pepo, podívej, sluší mi, co?" nadšeně mrkla na manžela. "No jo a pojď už, ještě chceme koupit nějaký jídlo. Víš, že doma nic není a taková příležitost naplnit špajz za pakatel už nebude," opáčil pan Čecháček mrkajíc při tom na basy piv. "Navíc mi dneska dávají zápas Čechů se Švýcary a ten si nenechám ujít!" dodal a vydal se směrem k potravinám. Nákupní výpis společně s mléčnými výrobky, nápoji, uzeninami vystoupal na dva tisíce korun. A to ještě pana Čecháčka hřála u srdce skutečnost, že své ženě koupil servis v barvě, kterou měl v merku kolega Novák.

     Po zaplacení vyzvedli děti v koutku a cestou z obchodního domu si pochvalovali jak se všechno skvěle zdařilo. Nasedli do auta, pan Čecháček nastartoval a rodina spokojeně odjížděla. "Tedy Boženko, to byl kauf. Basa piv za pedesát. Příští měsíc sem pojedem znovu," lebedil si Čecháček a rozhodl se, že cestu ukrátí zkratkou, aby ten fotbal opravdu stihl. Po několika minutách jízdy motor vydal zvláštní zvuky, auto sebou několikrát cuklo a... zastavilo. "Co se děje?" podívala se tázavě paní Čecháčková na svého muže. "To bude alternátor. Říkal jsem ti, že potřebujeme nový. Ale to ty nééé. Prej, že na něj nejsou peníze a pak si kupuješ nějaký blbý košile, kterých máš doma stejně plnou skříň," zamumlal pan Čecháček na svou ženu, která v tom okamžiku uraženě vystoupila z vozu. "Co tady budeme dělat?" zažvatlaly děti. "Vystupte, podívám se na to," řekl energicky Pepa. Když všichni členové výpravy opustili vůz, rozhlédli se a uviděli. Uviděli stromy, květinové pole, které zaštiťovalo fialové nebe se zapadajícím sluncem. Žádné umělé reflektory nebo pokrytecké nápisy díků za Vaší návštěvu, žádné masy lidí a shon. Všude bylo naprosté ticho, které se neodvážil narušit ani jindy věčně nadávající pan Čecháček. "Jéé, mamí, to je hezký!" mrkli udiveně děti na paní Čecháčkovou, která najednou zapomněla, že vůz je rozbitý a návrat domů značně nejistý. "Pojďte, půjdeme se projít, když už jsme tady uvízli. Třeba nás napadne, jak se odtud dostat," řekla Boženka a šibalsky se na Pepu podívala. Šli stezkou obrostlou mechem a kapradím kolem malého potoka, přičemž se na nebi zaleskly první hvězdy. Když se setmělo, rodina se vrátila k vozu. "Pepo, možná bys měl zavolat Lojzovi Nováků. Má tažné lano, odtáhne nás," navrhla paní Čecháčková manželovi. "Ses zbláznila? Tomu narcisovi? To se radši nechám táhnout párem volů, než bych si řekl pánu inženýrovi," opáčil Pepa. Po delší době rozmýšlení však Čecháčkovi došlo, že není nazbyt a požádání pana Nováka o pomoc je nezbytné. Nebudu vám tady popisovat, vážení čtenáři, jak telefonát a následná záchranná akce probíhaly. Pepa se cítil pokořen, zejména uviděl-li nového Superba pana Nováka, který záhy za sebou vlekl Čecháčka s rodinou ve Škodě vyrobené někdy mezi první světovou válkou a letem Gagarina na Měsíc.

     Po příjezdu a nezbytných slovech díků si celá rodina oddychla. Paní Čecháčková vybalila tašky, oblékla si novou halenku, sedla si vedle manžela, který hleděl do programu hledajíc reprízu dnešního zápasu, a pronesla: "Pepo, víš, někdy bychom si mohli ten dnešek zopakovat." "Vždyť už jsem ti řekl, že příští měsíc pojedeme ke třem slepicím znova," odpověděl pan Čecháček. "Jsem vlastně ráda, že jsme měli tu nehodu, protože já v přírodě nebyla ani nepamatuju. I dětem se to moc líbilo. Takže, jestli příští sobotu někam pojedeme, bude to výlet do přírody," navrhla manželovi paní Čecháčková, vybavujíc si znovu okamžiky z mladých let, kdy sice s rodiči nechodila mezi regály halenek všemožných barev a střihů, ale na turistické výpravy s otcem po Českém ráji nemůže zapomenout.