Psaní článků o politikaření moc času nevěnuji. Jestli jsem za celé působení na Novinkách publikoval jeden, tak je to příliš. V poslední době se však rezonance politických událostí dotýkají i mne samotného více, než bych si přál. Ne, že bych studoval politické rozložení stran nebo se zajímal o stranické zájmy a plány, ale všude, a dokonce už i zde na blogách, se objevují narážky na přestřelku, která v nynějších časech probíhá mezi nejsilnějšími politickými hráči, ČSSD a ODS. Vzájemně si vytvářejí weby, jimiž se cíleně zesměšňují a čekají společenskou náklonnost a podporu v co největším zdiskreditování protihráče.
Na stránky jsem se podíval a s ironickým "hmm..." jsem usoudil, že jde o další přešlap našich politických představitelů, díky nimž se kredit české politické scény ponořuje pod hladinu ostudy a trapností.
Jak si vážit?
Bývaly doby, kdy politika byla nedotknutelnou vědou, jíž se snažili porozumět nejen politologové (tehdy důležití filozofové) a jejíž představitelé patřili k nejuznávanějším osobnostem české veřejnosti. Ty doby bývaly zejména za prvního Československa, jehož kroky řídili převážně vzdělaní lidé a váleční hrdinové, snažící se z válkou zničeného příštipku Rakouska-Uherska vytvořit samostatný a suverénní stát, složený ze dvou největších národnostních celků. Politika byla tehdy tématem nejen na dýcháncích společensky vysoce postavených, ale jména Masarykových lidí se skloňovala v každém stavení jakkoliv vzdělaných, jakkoliv starých i politicky orientovaných rodin. Nebýt pevných charakterů, píle a cílevědomosti tehdejších osvoboditelů a hlavních představitelů státu, nebyla by dnešní Česká republika, nebyli bychom my, Češi. Od té doby uplynuly bezmála tři čtvrtiny století a o politice se nehovoří na žádných dýcháncích, ani v žádných staveních. Staří lidé raději vzpomínají na vládnutí "jejich" rudovládců, mladí lidé ani netuší kdy a za jakých okolností vznikl samostatný Český stát a převážná většina veřejnosti se snaží na politiku myslet co nejméně. Já tomu rozumím. Jak si máme vážit lidí nezásadových a nesvědomitých? Lidí, kteří svou páteř přizpůsobí všem podmínkám, aby se dostali k nejštědřejšímu zdroji. Jak si vážit politiků bez vlastního přesvědčení a bez uvědomění si svého poslání? Několikaleté studování politických faktů a poblematik neudělá obyčejného omylného člověka králem. A o tom to je! Naši politici jsou jen obyčejní lidé se všemožnými běžnými nedostatky, nijak nevyčnívajcí, jenom selhávající ve svém lidském faktoru a dělající promyšlené nebo nepromyšlené chyby, jimiž by se zaskvěl úplně obyčejný královský šašek, kdyby si nasadil panovnický plášť s korunou a vládl pod záštitou penězchtivosti nebo jiného důvodu, kterým si vlil do hlavy přesvědčení, že zrovna on je ten pravý strážce svého lidu. Politika, která byla vždy neodmyslitelnou součástí celospolečenského dění, se díky této skutečnosti stala samostatným bitevním polem, od něhož se široká veřejnost distancuje a považuje jej za hru "těch nahoře".
Poslední výstřelek vládních činitelů k jejich valné pověsti vůbec nepřispěl, ba dokonce patří mezi důkazy toho, že obyčejný občan je jenom prostředkem k vyřizování nenaplněných závazků mezi ODS a ČSSD. Politici by si však měli uvědomit, že národ nezajímají dětinské šarvátky, nýbrž výsledky politikaření, o než se opírají životní podmínky nás všech a díky němuž platíme vysokou daň nejen ze svého volného času.
K tomu, aby se politika opět stala součástí našich životních filozofií tedy postačí, když králové přestanou připomínat šašky v královském rouchu a jejich kroky budou opět směřovat k nám, pilířům jejich životní seberealizace.
(Foto: Jan Zátorský)