Nedávno jsem navštívil obchod s hudebními nosiči. Všude kolem se na mě smály desítky tváří známých či neznámých zpěváků nebo hudebních formací a veselé přebaly jejich CD vybízely k povšimnutí, nejlépe k poslechu.
Máme to dnes výběr, řekl jsem si. Pop, rock, hip hop, blues, jazz, česká a zahraniční tvorba... Kdesi v koutku se krčil regál, jenž mě svým nenápadným umístěním velmi překvapil. Co nabízí onen schovaný, nerušeně dřímající pult? Klasická hudba. Hmm, zajímavé. Spousta konvenční a pomíjivé muziky zastínila skutečnou hudbu. Klasiku, chcete-li "veletvorbu" opravdových skladatelů a muzikantů tělem i duší, kteří na svých výtvorech pracovali několik let, neřku-li celý život v éře, za níž by jsme marně hledali ve většině domácností gramofon. A gramofonový průmysl? Pche, možná za pár stovek let, milí klasici! Přestože tehdy bylo velmi obtížné dobýt muzikou svět, umělečtí velikáni dali své myšlence tvář a uvedli ji do věčného života. Málokoho však ohromí um dávných hudebníků v čase hvězdiček nazývajících se celebrity. Kdo se ale za pár let rozpomene na tvorbu dnešních autorů, kteří komponují nikoliv z radosti a potěšení z umění, nýbrž s vizí tučných zisků?
Hudební průmysl skolila "penězchtivá" horečka sexuální dravosti, kvůli níž se z hudby vytrácí kvalita. Každým dnem vychází na svět album se stále "bezkrevnější" muzikou. Mnohá díla ani nelze označit pojmem podprůměrná, a opravdové perly, jejichž délka popularity nemá jepičí život, hledám jen stěží.
Z této problematiky vyplývá, že čím více se lidstvo přibližuje civilizovanosti, tím nižší a primitivnější má nároky na okolnosti, které jsou nedílnou součástí jeho existence (viz. malířství, sochařství, společenské chování, televizní program atd.).
Vážení klasici, zavřete oči! Nastala éra hudby, jež s opravdovým uměním nevlastní nic společného. A my, kteří ono skutečné umění milujeme, nemáme jiného zbytí, než nahlížet do dob dávno minulých, v nichž, ač společnost nehýřila tak pokročilým a moderním životním stylem, se věci nazývaly pravými jmény.
(Foto: fotobanka.cz)