Nemoc postihující 96 procent lidu (II.)
Po publikaci blogu "Nemoc postihující 96 % lidu", věnovaném homosexualitě a jejímu dopadu na společnost se strhl velký veřejný zájem o tomto tématu diskutovat. Mě osobně napsalo několik čtenářů, majících s touto problematikou trpké i pozoruhodné zkušenosti. To je zřejmě největší příčinou pokusu na jmenovaný článek navázat a zveřejnit několik postřehů i sdělení z druhého břehu sexuálního života ve společnosti, resp. z vyjádření lidí, kterých se zatracování a znerovnopravňovaní homosexuálních menšin nejvíce dotýká. Jak to vidí oni?
Za prvé z křesťanského hlediska mohou být zaujatí jenom nezkušení věřící, kteří ani nevědí, že nejlepší přítel a oblíbený učedník Ježíše - apoštol Jan byl "Miláčkem Páně", ovšem nejen jako oblíbený, nýbrž ve vysvětlivkách v některých překladech Bible najdeme, že "Miláček" bylo oslovení pro člověka "jiné orientace". Ježíš přijímal všechny, nepíši, že i on byl jinak orientovaný, ale že nejlepší přítel a oblíbený učedník, kterého Ježíš "miloval", byl pravděpodobně homosexuál a on si s tím hlavu nedělal. Vážil si ho a měl ho rád. Dokonale přijímal všechny i jeho.
V přírodě, jak kdosi správně napsal, zvířata rovněž neřeší, kdo je jak orientovaný. Některé druhy, jako ryby, mořští koníci nebo žáby dokonce umějí změnit pohlaví dle potřeby. Lidé, jež se narodí s tím, že jsou homosexuálové, lesbičky či transexuálové, tedy ti, jež naplní citové potřeby soužitím s partnerem totožného pohlaví, to mají vrozené a nic s tím neudělají. Církev doporučuje se toho zříci a nehřešit, držet abstinenci, a staví se k tomu jako k hříšnosti, tomu, co je špatné, zvrácené či mimo. Člověk, pro kterého je přirozené milovat svou ženu a děti nemůže přece abstinovat! Také homosexuál se nemůže ze dne na den změnit. Nikdy to není možné. Spíše si tím naruší psychiku a v nejkrajnějším případě spáchá sebevraždu. A to je velice časté.
Není však hloupé zabývat se tím, je-li někdo z nás homosexuál či nikoliv?! Myslim, ze tohle je samo o sobě vesměs ponižující a jsem dozajista přesvědčena, že díky takovému povyku se potom většina z nás bojí přiznat si svou vlastní orientaci. A to tuším není správné! Jestliže homosexuálové chtějí adoptovat dítě, nevidím důvod, proč by tak nemohli učinit! To, že dítě žije ve smíšené rodině ješte nemusí zákonitě znamenat, že je štastné. Neumím si představit, že člověk, který po dítěti touži a nemůže ho mít z vlastího úsilí, by se k němu choval jakkoli špatně. Právě naopak! Na světě je spousta týraných a zneužívaných dětí a k převážné většině těchto násilností dochází právě v "normalních" rodinách. Co je tedy normální? Aby dítě žilo s homosexuály, nebo v dětském domově, či nesrpávné rodině? Nad tímto se příliš nepřemýšlí, že?
Homosexuální jedinci se vyskytují rovněž v mém okolí, ba dokonce v rodině. Od malička jsem věděla, že můj starší bratranec je homosexuál. Když jsem ho v dospělosti kontaktovala a poznala, zjistila jsem, že ho mám ráda. Je to slušný, hodný člověk, který má rád někoho jiného, než je "běžné". Má sestra si po deseti letech manželství na mejdanu nabalila kamaráku a již několik let žije se ženou. Dokud to nezkusila, vůbec netušila, že ji žena zaujme tak, že ukončí manželství. Všichni ji za to odsuzovali, litovali děti apod. Dnes mohu říci, že je to vše jen hloupá a sobecká závislost na starých představách. Děti to přijaly a vyrostly naprosto v pořádku. Jen hloupí a zmanipulovaní spolužáci je nějaký čas trápili. Sestra je spokojená, švagr se znovu oženil, svět nespadl a děti skutečně netrpěly. Když se kvůli majetku neožení katoličtí kněží, což považuji za sobectví církve, jakým právem to nutí dělat jiné? Každá věc, postoj a konání mají dvě stránky. Jen hlupák nazve homosexuála "buzerantem". Znamená to pouze, že jeho rozum, cit a duše jsou hodně chudé a plytké. Myšlení bolí a je těžší myslet a cítit, než hloupě papouškovat, zjednodušovat a neumět pochopit.
Na závěr mě tedy zajímá jediná věc. Když se učíme mít rádi ostatní, jak je možné, že se stavíme proti těm, kteří musí žít s "odlišností" a nejen s ní? Kvůli své otevřenosti ztrácejí přátele, rodinu, zaměstnání, nakonec si dobrovolně berou život, protože dojdou k poznání, že zde není nikoho, kdo by je pochopil, miloval a přijal. Rovněž si nepřiznáme, kolik žen milovalo kamarádku mnohdy více než muže. A muži, i vy jste určitě někdy milovali kamaráda více než dívku. Ty sklony v sobě ukrýváme všichni. Je to jen cesta ke štěstí. Někdy potřebujeme a víme, že musíme milovat stejné pohlaví, abychom byli štastní. I já jsem přišla téměř o všechno kvůli nepochopení druhých. I já se mám podle vás zabít, abych nebyla "zrůdou"? Podívejte se na filmy "Vojákova dívka" či "Kluci nepláčou", věnovaným transsexualitě. Co potom mají dělat ti, jež žijí ve stínu pohlaví, které je jim ve vědomí cizí? Vím, že nepochopení a intolerance vede pouze k válkám. Zajeďte si do nějaké bosenské obce zničené válečnými konflikty a přemýšlejte, nebo navštivte márnici a dobře si prohlédněte sebevraha, jehož tělo opustila světem nepochopená a zjizvená duše, jež už nikdy nedostane druhou šanci na zacelení ran. Dívejte se skutečně dobře. Možná pochopíte.
Já však dnes žiji s přítelkyní, která má dvě děti, a jak to berou lidé okolo, mě absolutně nezajímá. Naše rodiny o tom vědí, naši kamárádi také. Nejdůležitější je, že jsme spolu šťastné. Nebudu se jen kvůli nechápavým lidem celý život schovávat a být nešťastná. Homosexualitu řeší jen zakomplexovaní lidé, nemající naplněný svůj heterosexuální vztah. Já žiji spořádaným a spokojeným životem. Mějte se.
Toto vyprávnění jediné osoby je složeno z nepatrného zlomku všech reakcí, vyvolajících ve čtenářích můj příspěvek o "96 % nemoci". Celou problematiku tedy uzavřu krátkým zamyšlením, přejatým od nábožensky zaměřeného nakladatelství:
JAZYK MÁ VELKOU MOC
Jazyk žirafy měří až 45 centimentů. Je tak pohyblivý a silný, že jím žirafa dokáže otrhávat listí ze stromů. Jazyk plejtváka obrovského váží tolik jako slon. Jen si představte, jaká síla je potřebná k tomu, aby s ním tato velryba pohnula!
Co do velikosti, váhy a síly lidský jazyk za těmito dvěma příklady velmi zaostává. Je však mnohem mocnější. "Smrt i život jsou v moci jazyka", říká Bible. Mnohokrát se již stalo, že se smrtící moc lidského jazyka projevila ve lžích, falešných svědectvích či slovech nepochopení, které ublížily nevinným lidem, nebo je dokonce připravily o život.
Podobně i pevná přátelství byla zničena zraňujícími poznámkami a láskyplné vztahy vzaly za své kvůli drsným slovům. Moc nespoutaného jazyka velmi živě popsal učedník Jakub: "Jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí. Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň."
Jazyk však může mít i životodárnou moc. Soucitná slova mohou pomoci těm, kdo trpí depresí, a dokonce mohou zabránit druhým, aby nespáchali sebevraždu. Dobré rady už zachránily narkomany i lidem odsouzené jedince před zbytečnou smrtí. Ano, jazyk spravedlivého člověka je "stromem života" a "jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas".
Buďme tedy smířliví a mějme vlídná slova a pocit pochopení nejen pro sebe.