Malé zamyšlení nad naší džunglí

Před nedávnem jsem sledoval dokument, v němž si svou pozici vyměnil průměrný občan ekonomicky vyspělé země s "lidoopem", který přežívá v africké buši. Možná vás nepřekvapí, že jejich počínání v naprosto neznámém světě bylo vážně kuriózní. Vyspělý člověk byl v buši jednoznačně ztracený a jediné, v co mohl doufat bylo, že při troše štěstí ho nesežere tygr nebo jiná jemu podobná příšera (jinak na obrázku krásné zvíře :o)). A lidoop? Ten byl ve světě skleněných krabic, barevných chýší na čtyřech kolech stejně "mimoň" jako jeho kolega, který se ve stejném okamžiku brodil africkým pralesem. Jasně, je v tom spousta nadsázky a člověk nemůže brát podobné experimenty příliš vážně, ale přece... Došlo mi, že přežít v naší džungli nás stojí mnohdy stejné úsilí jako lidoopa, který, podobně jako my neustále hledáme smysl života, který nacházíme v době, kdy nám života už příliš nezbývá, hledá způsob, jak se stát platným a silným jedincem v prostředí, které mu připravuje jenom samé nástrahy. Po shlédnutí tohoto dokumentu jsem dal zpátečku svým řečem o lehkém údělu člověka ve vyspělém světě, o němž se dlouho mylně domníváme, že jediné, co řeší je pouze kečupový flek na kravatě (má nosit červenou, blbec. :o)), zda koupí dům na hypotéku nebo splatí auťák na leasing. Najít pevnou půdu pod nohama může být v našem světě ještě těžší, než lidoopovo přizpůsobení se přírodním podmínkám, v nichž se snaží přežít. Vyspělý člověk má pouze vše zabaleno do dárkového papíru z luxusu a peněz, který mu prý přináší jen zdánlivé štěstí a blahobyt. Nebroďte se tedy bahnem naší džungle příliš často.