Hvězda

     Pamela žila se svou dcerou a nezbytným služebnictvem v ohromném luxusním domě, který má několik pokojů, včetně tří koupelen a terasy s výhledem na moře. V Pamelině pracovně kromě nahrávací aparatury za miliony viselo několik zlatých a platinových desek, a krb v obývacím pokoji korunovaly trofeje z anket a festivalů. Zkrátka tak velkou hvězdu, jakou Pamela bezpochyby je, byste po celé Británii hledali jen těžko.

     To ráno bylo všední jako každé jiné. Proces, který se dlouhá léta opakoval, Pamelu neustále drtil. Letmá snídaně, odjezd na zkoušku kostýmů, generálky, příprava vystoupení na večírku firmy, o které Pamela věděla snad jen to, že kapitál vystačí na pokrytí vysokého honoráře za její vystoupení. Pamelino největší břemeno však bylo vědomí, že dceru Tamaru vidí pouze při ranním spěchu, kdy spolu prohodí jenom pár vět, aby nezdržovaly svůj rychlík povinností. Pamela pořádně nevěděla s kým Tamara chodí, s kým kamarádí, jaký je vlastně její život. Už mnohokrát si chtěla na dceru udělat více času, ale pokaždé ji do toho vlezla nějaká zkouška nebo učení muzikálových rolí. Zdálo se, že Tamara si na mámin život zvykla. Zatímco její kamarádky byly rodiči neustále sledovány, ona měla naprostou svobodu okořeněnou nemalým finančním jměním, jehož útrata ji nikdy nedělala problémy. A protože věděla, jak matka svou práci miluje, předpokládala, že se nic nezmění.

     "Mami, dneska pojedu s kámošema do Londýna na koncík Stounů, ok?" vyhrkla Tamara během obvyklého ranního spěchu.
     "Ale do školy půjdeš, ne?"
     "Ale jo. Ten koncík je až večer, takže všechno v pohodě stihnu. Nemusíš se o mě bát."
     "Dobře, já se vrátím až v noci. Dávej na sebe pozor, kočko," rozloučila se Pamela s dcerou a odešla do přistaveného Mercedesu, jediného spolehlivého partnera na cestách za publikem.

     Byl to skutečně obvyklý den, během něhož se Pamela stihla pohádat s řidičem a kostymérkami, a ani na firemním večírku se necítila tak oslnivě sebevědomá. Potlesk, který Pamele dříve přinášel radost a uspokojení, se jí zařezával hluboko do hlavy a přiváděl ji do stavů rozladěnosti, jež na ní zpozorovali sami fanoušci, pro které v dnešním večeru neměla svůj pověstný lesk. Tyto události Pamelu přesvědčily, že odpočinek potřebuje víc, než cokoliv jiného.
Po generální zkoušce chystaného muzikálu zrušila další nabídky na účinkování a rozhodla se, že svou kariéru dočasně pověsí na hřebík. Za svůj život toho dokázala víc, než si vysnila. Má vělký dům, dost peněz na to, aby naplnila své požitkářství, úspěch a dceru, na níž nemá čas. Nadšená tím, že dlouho chystaný plán dotáhla do konce se vracela domů. Těšila se až Tamaře oznámí bezvadnou novinu a udělá si čas na svůj hroutící se soukromý život. Třeba si konečně najde nějakého muže, který by s ní nesdílel jenom bankovní konto. Její sen se zdál neochvějný.

     Když vůz přijížděl k vile, Pamelu překvapily modře zbarvené odlesky blikající v pravidelných intervalech, ale nepřikládala jim velký význam. Tamara pro své přátelé občas udělala párty, která se obvykle protáhla do ranních hodin. Světla se přibližovala a Pamelino tušení, že je něco v nepořádku, bylo stále silnější. Když Mercedes dorazil k domu, Pamele poskočilo srdce. Kolem její vily bylo několik policejních auťáků a záchranná služba. Vyděšená Pamela vyběhla z vozu a vtrhla do domu, v němž pobíhal nespočet mužů v černých kabátech a bílých stejnokrojích. Najednou zahlédla dva zdravotníky nesoucí přikrytá nosítka.
     "Může mi někdo vysvětlit, co se tady děje? Jsem majitelka domu!" vykřikla bezradně Pamela a popadla za rukáv jednoho z pobíhajících policistů.
     "Paní Stevensová, jde o loupežné vniknutí do domu."
     "A ta mrtvola, kterou vynáší je…"
     "…je mladá dívka, zřejmě vaše dcera, paní Stevensová," řekl muž.
     "To, to nemůže být pravda. Co se jí stalo?" vykřikla Pamela a zhroutila se do křesla.
     "Vaše dcera byla usmrcena tupým předmětem. Zřejmě zlodějům vyrušila jejich počínání, paní Stevensová," oznámil policista a marně se snažil uklidnit šokovanou Pamelu, která nemohla uvěřit, že vniknutí zlodějů nezabránilo ani nákladné bezpečnostní zařízení.

     Po několika výsleších, při nichž byla Pamela nucena vypovídat o Tamařiných konexích, o nichž jako matka nic nevěděla, a po ukrývání před zájmem médií, se vrátila do domu, který byla rozhodnuta po nešťastné události opustit.
     Vstup dovnitř byl pro Pamelu bolestivý. Všechny cenné nezbytnosti pro ni najednou neměly hodnotu jediné libry. Při důkladném rozhlédnutí zjistila, že jedna z pečlivě srovnaných trofejí leží s uraženým kouskem a zakrváceným stojanem na zemi pod krbem. Pamela si uvědomila, že ocenění za úspěch ukončilo Tamařin život. V tom okamžiku jako smyslů zbavená shodila na zem všechny zlatě se třpytící ceny. Naplnil ji pocit slepého šílenství a zoufalství přikazující ničit všechno, co jí kradlo chvilky strávené s dcerou. Vběhla do pracovny, strhla ze zdi zlatou desku a s malým zaváháním ji hodila na zem. Po prvním pokusu zcela ztratila zábrany a ničila vše, co jí přišlo pod ruku. Uchopila další rámeček a v domnění, že jde o jednu z bezcenných trofejí ho chtěla rozbít, ale pohled na něj ji zastavil. V rámečku by Tamařin obrázek. Pamela se pomalu uklidnila a rozhlédla se kolem sebe. Střepy všech zničených ocenění se nemohly rovnat bolesti ze ztráty poslední blízké osoby, kterou měla. Tamařin zašedlý úsměv Pamele připomněl okamžiky dávného štěstí, ze kterých jí zbyla jediná fotografie.