Látka, z níž jsou tvořena tělesa, se jeví jako spojitá, nepřetržitá. Ve skutečnosti je složena z malých částeček, kterým říkáme molekuly. Molekuly jsou v neustálém chaotickém, neuspořádáném pohybu a vzájemně na sebe působí silami elektrické povahy. Z molekul se skládá vše v našem okolí. Stromy, květiny, voda, vzduch. Učíme se, jak vypočítat množství oxidu ve vzduchu, máme vzorečky téměř na každou "hloupost". Díky vědám jako fyzika, chemie nebo přírodověda dokážeme pojmenovat kdeco. Tyto předměty pokrývají nemalou část plánu výuky. Živě si vzpomínám na okamžik, v němž nám učitel fyziky říkal, že první školní půlrok budeme probírat fyziku, ten druhý chemii a v nějaké skulince času se budeme věnovat ekologii, ale to opravdu jenom když vyzbyde čas... V době, kdy je ochrana životního prostředí společenským tématem číslo jedna, bývá ve školách doslova opomíjena a odsunuta minimálně na druhou kolej.
To, že ekologický systém nefunguje jak má, víme už nějaký ten pátek. Nejvíce se však na tento problém poukazuje až v poslední době v souvislosti s globálním oteplováním. Přesto tuto krizi považujeme za něco, co nemůže překročit mediální práh, co se nás netýká a čím se nemusíme zabývat v běžném životě, natož ve studijních plánech školáků. Společnost zkostnatěle jede ve starých kolejích a nehledí na fakt, že právě ona je tou hybnou silou, která v rukou drží příležitost. Nechci tady proklamovat koncepty nějakých velikášských plánů o celosvětových akcích na záchranu životního prostředí. Začít se může maličkostmi, ze kterých se dá složit velikost. Pokud se předmět s názvem např. Ochrana životního prostředí zařadí mezi předměty, které nás ono prostředí učí poznávat a pojmenovávat, a nebude snižován pod lajnu důležitosti, třeba se podaří věc, ve kterou nikdo nedoufal. Víte, dámy a pánové přírodovědci, fyzici, chemici, nechci vám brát iluze o váženosti vašich oborů, ale nemyslím, že by teorii o ochraně životního prostředí studenti v praktickém životě aplikovali o něco méně, než třeba rovnici kontinuity.
Jak jsem napsal, není mi po vůli, že v dnešní době máme vzoreček na kdejakou blbost a skutečně důležitými věcmi společenského života se nezabýváme, nebo pouze děláme, že ano, dokud se nás osobně nedotknou. Ale tak je to v podstatě s každou celospolečenskou problematikou. V případě ochrany ekologického systému však bude mít opravdu poslední slovo někdo jiný.
(Foto: vf.cz)