Boubelka

     "Holky, já jsem strašně tlustá," povzdechla si Renata a nacpala do sebe další kousek čokoládového indiána.
     Stejně zakulacené kamarádky se ji snažily přesvědčit, že není tlustá, ale holka krev a mlíko, která je dneska vzácnou perlou mezi všemožnýma anorektickýma modelkama, kterých mají mužští stejnak plný zuby, leč všechna moudra soucitných strávnic byla marná.
     "Včera večer jsem našla bednu starejch hadrů (pro některé ženy "starý" znamená dvakrát nošený, pozn. aut. pro svobodné mužské čtenáře), kterou jsem odložila na půdu při stěhování a některý kousky jsem si z nostalgie zkusila. Holky a teď se podržte! Ani u jedněch kalhot jsem nedopnula knoflík a všechny košile na mě vypadaly jak z dětský konfekce," zabručela Renata, zabodla lžičku do indiána a zoufale se zahleděla z okna.
     "Z toho si nic nedělej," uklidňovala ji jedna z kamarádek, "dneska ráno jsem šla s kolegyní na nákupy a když jsme jely ve výtahu jednoho obchoďáku, řekla něco ve smyslu, že pokud si na sebe nic neseženu v nadměrnejch velikostech, mám to zkusit v turistickejch potřebách. Stany prej mají ve slevě a barev velkou škálu. To je kráva, co holky? Kdyby mi to aspoň neřekla ve výtahu plným lidí," zakroutila hlavou a zakousla se do pohárové oplatky.
     "Děvčata, když já začínám mít tušení, že už mě Ivan nemiluje a zahýbá mi s jinou. Jsem pro něj moc tlustá," zavzlykala Renata a do očí se ji vehnala slzička beznaděje.
     "Ale ne, takhle nesmíš uvažovat," pronesl téměř jednohlasně harém kamarádek, "mužský mají rádi ženy, co o sobě nepochybujou, ať jsou jakýkoliv."
     "Tak ho zkus potěšit," nadšeně navrhla jedna z holek.
     "Jak potěšit?" zeptala se zvídavě Renata.
     "Nevím, no ... Tak třeba na mýho Milana zapůsobilo latexový prádlo."
     Holky se škodolibě zasmály, ale skrývaně pochopitelně, aby se kamarádky nedotkly. Ta představa jak souká špeky do latexu jim spolehlivě pošimrala bránice.
     "Ale to není špatnej nápad," pronesla k udivení všech Renata.
     Když děvčata dojedla dortíky, vydala se do nejbližšího obchodu s lechtivým zbožím, včetně hříšného sexy prádla.
     "Budete si přát?" projevila obětavou nápomoc prodavačka.
     "Ráda bych ... ehm."
     "Ráda by si zkusila nějaké kousky prádla, co máte vystavené," vzala Renatě slovo a prodavačce dech jedna z kamarádek.
     "Zřejmě větší velikosti, že dámy?" zeptala se prodavačka a odešla do skladu.
     "Holky, vždyť v tom budu vypadat jak slonice s nití v zadku. Ivan se mi akorát vysměje."
     Po delším naléhání svých rádkyní si Renata pár kousků zkusila. Občas něco přetékalo, tuhle něco praskalo, až si Renata myslela, že to vzdá, ale po dlouhém rozhodování si vybrala krajkovou soupravu rudé podprsenky a kalhotek s podvazky.
    Plna naděje, že svého partnera uchvátí, se rozloučila s kamarádkami a vypravila se domů.
    Ivan je do večera v práci a já budu mít čas se na něho přichystat, pomyslela si Renata, když vcházela do domu. Ale už u dveří ji něco nesedlo. Bylo odemčeno, ačkoliv Renata před odchodem zamykala, protože opouštěla prázdný byt.
     "Ivan se vrátil dřív, asi neměl poradu," řekla si a otevřela dveře do bytu.
     Najednou ji zarazil ženský smích, který se ozýval z ložnice. Renata zůstala stát jak přikovaná. Když se ujistila, že ji nešálí sluch a že hlas se neozývá ze žádného sousedního bytu, přistoupila ke dveřím ložnice, aby klíčovou dírkou nakoukla, co její přítel vyvádí, když ona není doma. Tomu, čemu přihlížela, nemohla uvěřit. Ivan ležel v posteli, zatímco na něm vesele skotačila cizí žena. Žena? Spíš nekorunovaná královna težkotonáže. Od oka dvě stě kilo živé váhy, vedle nichž by Renata vypadala jako slavná americká Twiggi. Dvě pneumatiky pod bradou, tři kolem pasu, do kterých Ivan lačně nořil tvář. V ten moment Renata své pochybnosti o lásce i tloušťce nadobro ztratila.