Televizní obrazovky, noviny, dámské i pánské časopisy a billboardy na pozorovatele chrlí nepřeberné množství krásných dívek, jejichž vizáž byla využita ke spoustě modních či reklamních kampaní. Zbraně ženských půvabů pohltily hudební, filmový, zkrátka veškerý mediální průmysl. Jsou však tyto dívky skutečně krásné? Vypadají tak vznosně a bezchybně mimo objektivy fotoaparátů a televizních kamer? Každý o tom pochybuje, avšak pro většinu žen jsou modelky stále ikonami dokonalého vzezření, aniž by si uvědomovaly, že tato krása nevlastní s přirozeností pranic společného a vysoce převyšuje anatomické možnosti člověka.
Dove za krásné ženy
S příchodem líčidel, tzv. make-upu, nabyly hranice ženské krásy nebývalých rozměrů, k jejiž posunu přispěly nemalou měrou také vlasové fény, stylingové přípravky a jiné. Ženy zapomněly na svůj přirozený půvab a každým dnem se snaží přiblížit krásce z plakátu či stránky svého oblíbeného časopisu. Uvědoměle, možná nevědomky, ale dozajista nesprávně! Mediálně vytvořeným ideálům krásy propadají zejména dospívající dívky, podléhající stále silnějímu přesvědčení o své "nedokonalosti". Ona média jim však zapomínají popsat, kolik profesionálních vizážistů a grafiků stojí za úžasným dojmem z onoho nedosažitelného půvabu. Toto téma se pokusila zpracovat kosmetická společnost Dove v krátkém snímku, podporujím Kampaň za skutečnou krásu.
Vždyť právě kouzlo přirozenosti se stalo námětem na malířská i sochařská díla dávných umělců, počínaje Helénským uměním, Leonardem da Vinci konče. Kypré tvary, rozevláté, ničím nespoutané kadeře a přirozené úsměvy, podtrhující milou, v médiích nevídanou, "tuctovost", kterou dnešní divák horlivě cení. Byla snad nejslavnější "modelka" všech dob Lisa Gherardini (Mona Lisa) v nějakém směru krásnější než nynější "krasavice" z přehlídkových mol? Nikoliv, ba naopak. Její přirozený půvab a šarm z ní udělali zajímavou a tajemnou bytost, o níž svět hovoří i několik stovek let po její smrti.
Sebedestrukcí vstříc kráse
Ženy a dívky (i muži), ženoucí se za dokonalou vizáží podstupují plastické operace, riskují drastické dietní maratony a tráví desítky minut v posilovně či před zrcadlem v domněnce, že jej opustí dokonale krásné. Z těchto sebedestruktivních pokusů však pouze vyplývají problémy s přijmem potravy (mentální anorexie, bulimie), zdravotní obtíže, přinejmenším šrámy na duši. A věřte, že neznám nic odpudivějšího než pohled na plasticky "vylepšenou" ženu, přesvědčenou o svém mladistvém vzezření, jejíž tvář se nadcházejícím věkem přeměňuje v nehybnou klaunskou masku, bavící své okolí. Smutný konec krásy, neníliž pravda? To však převážná většina z vás jistě ví, milí čtenáři. Dejme tedy rázné STOP umělé kráse a označme ji za civilizační chorobu, proti níž je třeba bojovat krásou skutečnou, Bohem vytvořenou, přirozenou a nepřekonatelnou...
Na závěr použiji okleštěnou, avšak pravdivou frázi: "Nezapomínejme, že naše ryzí krása je ta niterní".