Malé zamyšlení nad štěstím

27.05.2008 19:26

Na výroku Jaroslava Marvana, že štěstí je muška zlatá, něco určitě bude. Přiletí vždycky, když si ho nejméně všimneme a mívá větší cenu, než si v daný okamžik uvědomujeme. Vezměme to z jiného konce.

Je těžké psát o tak neuchopitelném výtvoru našich myšlenek, jako je právě štěstí. O emocích, které vznikají v duši, reprodukují se pomocí lidské interakce a v duši člověka zase končí. Je to věc, kterou nevidíme, přesto ji cítíme v sobě samých, kolem sebe a vědomě nebo nevědomky si ji předáváme. Pro každého z nás však pojem štěstí pokrývá naprosto odlišné pocity, zkušenosti a události. Kdosi štěstím označil pouze souhru okolností, které jsou v souladu s našimi plány. Jedno je však jisté. Abychom si uvědomili hodnotu štěstí a dokázali jím označit nějaké momentální duševní rozpoložení, musíme znát hodnotu neštěstí. Já osobně teorii protikladu požívám často a pokaždé se mi osvědčila. Lidé, kteří tvrdí, že neštěstí nikdy nepoznali, ba dokonce, že nepřetržité štěstí prožívají stále intenzivněji, zcela jistě neexistují nebo vás klamou. A pokud skutečně nikdy neprožili žádný souboj se sebou samým nebo momentální krizí, hodnotu svého štěstí už zapomněli. O to více je srazí k zemi i ta nejmenší jobovka, kterou by lehčeji zvládl člověk, jenž si své štěstí vykoupil za tvrdý peníz. Štěstí je prostě náplastí na rány po bitvách, která nám pomáhá posbírat síly do dalších bojů s osudem.

Jestliže právě sedíte u počítače, popíjíte kávu a myslíte si, že jste šťastní, nebo jste s nechutí vstali z postele, abyste alespoň virtuálně udrželi kontakt se světem, když vás ta depka z nezdaru tak semlela, věřte, že třeba už za malý okamžik se všechno obrátí. A buďme za to rádi. Je dobré znát cenu štěstí, od níž se propočítává cena života.