Jasný Plán

23.09.2008 21:54

Na počátku byla iluze. Po dvou desetiletích dusivých rudých oblak dýmu přišel čerstvý vzduch ze stran vládních činitelů. Jejich myšlenka byla ušlechtilá a pro většinu demokraticky smýšlejícího národa přijatelná. Akceptována jako spásný záblesk světla v husté temnotě. Dá se říct, že vše začalo v Bruselu roku 1958. Mnozí by polemizovali, ale československá účast na světové výstavě designu EXPO byla podle mne velkým krokem k modernizaci a osvěžení politické idey v Československu. Následný designový směr v průmyslu a kulturní rozmach přispěly velkou měrou k rozdmýchání plamene nové naděje. Představy o ráji ve středu Evropy dokonce pronikly až do zahraničních periodik. Nevídané! Trpaslík se vzepřel obrovi a vymanil se z jeho opratí… Ale tak to vidí pouze ti před oponou, kteří nedohlédnou do zákulisí velkého divadla.

Plamen naděje plál pouhé tři měsíce. Tak dlouho totiž trvá jaro. Pražské jaro však mělo být nekonečné. Mělo vykvést v květy svobody a demokracie. Kalendář je však neomylný a ani Slunci člověk dosud neporučil. Natož pak velikánovi, pod jehož pásy zahynula poslední poupata lidskosti. Během jediné noci se československý národ zvětšil o půl milionu nezvaných přistěhovalců, kteří se transportovali v tunách železa, jehož tíha zadupávala naději nejen v mladých lidech, kteří měli svůj život stále před sebou…

Na konci byla iluze. Hořlavá kapalina v aktovce, zápalky v kapse a v hlavě jasný plán. Ten kluk byl možná jediným člověkem na Václavském náměstí, který v tom okamžiku znal svůj osud. Sám netuším, co mladý člověk od tak odvážného gesta očekával. Je však jisté, že s posledním plamínkem v srdci tohoto mladého muže definitivně zhasla i poslední naděje československého národa. Psalo se 16. ledna 1969.