Žijí s námi, tvoříme společně s nimi státní útvar, a přesto k nim máme dále než k příslušníkům národů z nejvzdálenějšího kontinentu světa. Ano, jsou to Romové a námi nepochopený romský svět a systém života, který stojí na vratkých základech mnoha ras, jež se mísí v jejich toulavé krvi.
Neviditelné barikády
Proč dvě kdekoliv na světě pospolu žijící rasy nejsou schopny vzájemně komunikovat, spolupracovat na společné budoucnosti? Země patří všem, bez ohledu na barvu pleti nebo státní příslušnost. Tak proč ty rozdíly? Já osobně netuším. Pravděpodobně bychom museli bádat v zapomenuté době otrokářství a době, která ji předcházela. Následky však soudobá společnost nese nadále a hranice mezi lidskými rasami jsou stále výraznější. Tmavá kůže se stala zárukou rasové podřazenosti, která ve snědých jedincích vyvolává pocity méněcennosti a úzkosti, již se snaží přebít agresivitou a zapuzením sebereflexů v rámci norem společenského chování. Ano, většinou to tak bývá. Když vás bude okolí ignorovat, raději bouchnete nebo zničíte jenom proto, abyste na sebe nějakým způsobem upozornili a dali jasně najevo, že jste tady, zkrátka, že vaše existence není nicotná, předem odsouzená a ztracená.
Šancí, jak by se mladý Rom mohl uplatnit není mnoho, přestože podmínky pro seberealizaci jsou pro všechny občany republiky vesměs stejné. Romské rodiny žijí povětšinou v prachbídných podmínkách, které se, spolu s tradicí demonstrativně ignorovat normy společenského chování, předávají z generace na generaci, čímž většina Romů své šance propásne. Za minulého režimu měli romští spoluobčané nemálo výhod, zejména budovali-li svou vlast, čímž prý posilovali mír. Dnes na tom také nejsou nejhůře, přesto jsou přesvědčeni o opaku. A v tom vězí další problém. Romové milují pohodlný život, tak proč by jej měli mrhat prací, která je mostem mezi bídou a naplněním sociálních potřeb. Věčné výmluvy Romů na svou barvu pleti v souvislosti s rasovou diskriminací všichni známe. Jestliže však Rom zaměstnání přece jen nalezne a nedobrovolně se upíše pracovnímu procesu, po nějaké době selže jeho lidský faktor a pracovní houževnatost takového zaměstnance rapidně klesá.
Cizinci ve vlastním domově
Otázka, proč většina Romů vyznává obdobný životní styl byla kladena již mnohokrát. Dle mého názoru je to tím, že postrádají vlastní domov, v němž se uskupili a vytvořili tak jednolitý národností celek. Historické prameny udávají fakt, že Romové pocházejí ze starého Egypta. Ve skutečnosti jsou roztroušeni po celé Evropě, a často bývají cizinci ve vlastním státě, čímž ztrácí část své identity.
Jistá privilegia nad většinovou částí české populace však romští spoluobčané popřít nemohou. Rasová diskriminace je, alespoň v rámci psaných zákonů protiprávní, čímž Romové získávají do rukou meč, jenž tasí v nejméně střežené chvíli. Půjde-li na úřad se stížností Čech, má menší šance před Romem, který v úřednících vyvolává jakýsi pocit úzkosti, možná podobného charakteru, jenž vzniká v okamžiku společenského zatracení v Romovi samotném. Společnost se tímto nachází v bludném kruhu, z něhož najde cestu jen velmi těžko.
Neviďme svět černobíle
Jaký je můj nápad na rozřešení tohoto problému? Zkusme si dát ještě jednu příležitost. Neházejme všechny Romy do jednoho pytle a inspirujme ostatní tím, že mezi sebou mají Roma, který dokázal uspět na trhu života. Vždyť zkuste se na náměstí opálit, obstarat si více dětí než "je zdrávo" a p
oté se pokusit o integraci do společnosti (viz. loňský výrok Jiřího Čunka, pozn. aut.). A Romové? Ti už zřejmě jiní nebudou. Pokusme se jim však důvěřovat, zbavit se napětí, které v nás přítomnost Roma vyvolává, přestože to může být zdánlivě slušný člověk. Možná právě to je největším jablkem sváru. Máme tendenci házet všechny romské spoluobčany do jednoho rance, ačkoliv tím uhasíme i malý plamínek naděje Roma vyznávajícího odlišné hodnoty než-li jeho soukrevníci.
Všichni lidé tmavé pleti bílým důvěřovali. Ti bílí jejich důvěru pošlapali ještě dříve, než si využitím pracovních sil černých vybudovali ze světa mocné impérium, aby je poté odložili na okraj společnosti. Nasnadě je tedy otázka: kdo jsou ti zlí "černí baroni"? MY nebo ONI? Odpovědět si musí každý sám. Dokud však povrchně dělící čarou mezi lidmi bude barva kůže, otázka nám zůstane zapovězena.
(Foto: Jana Tržilová /2x/, web /1x/)