Tato fotogalerie je prázdná.

CO SE DĚJE...

Ahoj kamarádi,

Nastalo léto. Povinnosti se snažíme odkládat co nejdál z dohledu a míříme tam, kam se celý rok nedostaneme. Někdo vyrazí na dovolenou k rovníku, někdo k Máchovu jezeru a jiný třeba na Ohníč. Já strávil část dovolené na venkovském statku. Přešaltovat na rustikální způsob bytí nebylo těžké. Zdálo se naopak lehčí, dávající věcem zřejmý smysl. Čas se zastavil, nedokončená práce zůstala nedokončenou a dokončená přinášela plody. Člověku pak "obyčejný" brambory s tvarohem chutnají o poznání jinak. Nebudu vás unavovat sáhodlouhým nimráním v hromádce hnoje. Mnozí z vás v tom pochopitelně učiněnou romantiku nenacházejí. ;)

Po návratu do města se zbylá část dovolené odehrávala v poměrně kulturním živlu. Odzpívali jsme úspěšný koncert s naším vokálně - instrumentálním souborem Collegium hortensis. Nějaké kulturní akce jsem s přáteli navštívil jako pasivní divák. Souhrnem musím konstatovat, že se podařilo naplnit představy o volném čase do důsledku. A totéž ze srdce přeji i vám! I když se na dva měsíce loučíme nejen s někdy nepříjemnými povinnostmi, ale také s koníčky (např. uměleckým souborům končí sezóna), přál bych si, aby se každému povedlo najít vhodnou alternativu, jak strávit svůj volný čas něčím neobvyklým, a nedostupným v době pracovního shonu.

Buďte zdrávi!

M. V. 

Aktuálně

     Bohem, řídícím tento černobílý svět, byl Leonard. Každý večer usedal na svůj trůn před vojsko poslušných kláves. Příkazy udával podle předepsaných směrnic. Žádný z vojínů se nevzpíral jeho vůli. Každá klávesa plnila rozkazy tak, jak si usmyslel. Z hudebního salónku, ...
     Vidím ho jako dnes. Seděl tam. Ruce založené v klíně, hlava vzpřímeně hledící bůhvíkam před sebe. Byla před ním jen řada oken, za nimiž se odehrávaly každodenní etudy lidských poutí. Čtyři stíny večeřící rodiny, lampičky osamocených starých mládenců za zašedlou...